PRVNÍ LEZENÍ, HURÁ!

Konečně je to tady, jde se lézt! Mým kritériem číslo jedna bylo, že lézt půjdu až se rozestup břišních svalů stáhne nebo až se naučím jej při pohybu a zátěži ovládat. Tak jsem to taky udělala po prvním porodu. Tentokrát se rozestup stáhnul rychleji než po prvním těhotenství, ale cítila jsem, že tělo funguje hůř, tak jsem počkala o trochu déle. Můj lezecký trenér Patrik Chovan mluvil zcela jasně: “pouze lehké lezení, nepřetížit se a postupně cílit na nabírání objemu”.

Tak jsme vyrazili na boulderingovou stěnu. Nelinka to celé prospala – hodná :). Majinka to na bouldrovce zná velmi dobře a má to tam ráda. Prolezla jsem si cesty v obtížnosti V0-V2. Celkem to šlo, bylo pár V2, které jsem nevylezla..důvodem ale spíš byla obava z pádu ve vyšších částech bouldrovky. To je v lezení můj věčný boj. Říká se, že kdo nepadá leze pod své možnosti. Tak to jsem celá já! Budu na tom pracovat. Zatím ale dělám kroky na jistotu, a proto ty nevylezené cesty :).

Lezení mě moc bavilo, každopádně jsem moc dobře věděla, že ač lezu lehké cesty, tak mi to tělo vlaje místo toho, aby se do pohybu zpevnilo. Budu se muset krotit a stále dát přednost cvičení před lezením. Vím, že jen tak dosáhnu stavu, kdy polezu dobře a nebudu riskovat zranění.

Bylo to moc fajn. Těším se na další lezení! 🙂

P.S. fotku z prvního lezení po druhém porodu nemám, ale lezli jsme na mé oblíbené stěně 13ce. Bez obrázku mi to ale přijde nudné, a proto přikládám fotku z lezení na umělé stěně z roku 2014 :).

Předchozí dílDalší díl