PO PORODU DO FORMY S FYZIO GYM COOPER – 14. DÍL
by romco
MŮJ INTENZIVNÍ NELEZECKÝ TRÉNINK A NÁSLEDNÉ OBHÁJENÍ “TITILU”
Sezóna v plném proudu a my se s manželem namlsali na našem veleúspěšném víkendu na Boru, kde jsme vylezli těch 7 sedmiček. Na to, že s boulderingem venku teprve začínáme to pro nás byl úspěch veliký. O to víc jsme byli zvědaví, jak to půjde na dalším výjezdu. Tak trochu jsme počítali s tím, že možná na ten víkend budeme dlouho vzpomínat a čekat, až se zase zadaří.
Prodloužený víkend jsme strávili s rodinnou návštěvou v Praze, a tak jsme se ty dva týdny věnovali nelezeckému tréninku. Díky hlídání se mi podařilo jít několikrát cvičit do Fyzio gym Cooper. Začala jsem cvičit pod vedením terapeutů/trenérů s Fyzio gym Cooper specifické cvičení na kampusu a těšila se, jak posílím a dobře se mi poleze. No a velmi rychle jsem s kampusem i skončila :D. Škoda, byla to zábava. Všechny cviky byly s nohama na zemi, většinou s oporou na jedné noze na špičce a k tomu různé variace visů, přítahů, přešahů, atd. Bylo skvělé, jak se při správném vedení zapojilo celé tělo, ale zadarmo to teda nebylo. Každopádně jsme zjistili, že mám nestabilní zápěstí při větší zátěži, takže je třeba zapracovat první na tom na hrazdě apod. a pak se ke kampusu vrátit. Dělali jsme tedy trénink na hrazdě, kliky a jiné variace tlaků, které jsou jako kompenzace k lezeckému “visení” zcela ideální. Cvičení jsme taky dost zaměřili na spodní část těla, protože bez ní ta “síla bez zranění” prostě nepřijde. Takže dřepy a hip hinge mě neminuly. Bylo by skvělé, mít rodinu, která s radostí hlídá děti tam, kde člověk žije..to musí být paráda :).
Minulý víkend jsme vyrazili natěšení na Bor. Já nabalila velkou tašku, zavěsila na sebe obě děti a vyrazila vlakem do Pardubic, kde nás Patrik vyzvednul. Radost byla veliká, děti milují výlety velkým autem a pobyt v přírodě je pro nás prostě nej. Všichni jsme se těšili na lezení, Nelinka na lezení po čtyřech :). Jenže jsme přijeli do skal a všechno bylo mokré. Lezení jsme teda nechali na další den a vzali děti na procházku do skalního městečka Bludné skály. Ráno jsme nespěchali, dali jsme čas tomu, aby skály hezky proschly. V 11 jsme se sbalili, naházeli ven bouldermatky, do nosítek děti a začal slejvák! Neuvěřitelné. Takže jsme naházeli bouldermatky i děti zpět do auta a čekali a čekali. No a když už jsme čekali delší dobu, tak nám bylo jasné, že tohle jen tak neuschne, takže lezení na Boru padá. Přejeli jsme tedy na Ostaš s vidinou, že večer pojedeme do našeho milovaného Adršpachu. Vůbec jsme netušili, jak to s tím lezením dopadne, jestli na Ostaši pršelo, prší nebo bude. Když jsme se blížili, tak jsme byli příjemně překvapeni. Bouřky se evidentně začaly tvořit vedle Ostaše a jeli od ní pryč. Linie, kde se lámalo modré nebe a déšť byla jasně viditelná a hraničila tím naším lezeckým kopcem. Takže hurá jde se lézt!
Rozhodli jsme se jít k šutr Radiátor, vyzkoušet cestu Danyho parťáci za 7B. Patrik cestu přelézá během několika minut. Je silný a já pyšná! Pak se jdu rozlézt já a on hlídá děti. To už ale začíná poprchávat.. ale byl to jen krátký letní deštík, takže pohoda. Po rozlezu nalézám do Danyho parťáků a zjištuju, že budu muset asi zabrat :). Půlku programu jsem si vymyslela celkem rychle a docela mi to jde. Pak ale začínám dělat zbytečné chyby a nakonec už mi prostě došlo. Ten pocit, kdy se tělo přestalo přitahovat ke skále, prsty drží, ale tělo visí..takže pro dnešek konec. Na druhý den vyrážíme opět na Ostaš. Po rozlezu míříme k radiátoru a já si říkám, že když se v tom nebudu cítit hned dobře, tak se nenechám odradit a budu to zkoušet dál. No a přelézám to hned na první pokus, takže JUPÍ! Pak jsme přešli dál, dětičky uložily na spánek do houpacích sítí a zkoušeli další sedmičky. Patrik nějaké přelézá a já si udělala hezký projekt – One man show 7B, nízký šutr takže supr, ale je to hrozná silovka. Tak se těším na příště, jak to půjde..
Na tom, jak se při lezení teď cítím a jak to jde má jednoznačně zásluhu cvičení ve Fyzio gym Cooper. Jsem z toho nadšená!
