ČÁST 2. TYPICKÉ ZAVÁDĚJÍCÍ POVELY URČENÉ KE KOREKCI RAMEN
Lopatka by měla být plošně uložená vzadu na hrudním koši, její vnitřní hrana cca 5 cm od páteře a spodní úhel směřující mírně zevně. Celá zahlazená a nevyčnívající díky vazivu a svalům, které ji překrývají a obklopují. Nerovnováha ve svalech může způsobit posun lopatky z jejího centrovaného postavení směrem ke zkráceným tkáním, pak dochází k vychýlení lopatky ze středního postavení a rozhodí se celý systém.
Většinou se jako vadný stav udává převaha horních fixátorů lopatky a prsních svalů, kdy dochází k zvednutí ramene směrem k uším a dopředu. Na základě toho se doporučuje dávat ramena od uší a dozadu. Tento návod zná snad každý a většina lidí se jím řídí. Realita ale často bývá taková, že se lidé ve snaze tělu pomoci urputně snaží ramena stáhnout co nejníže to jde a dotáhnou to až do opačného extrému, a to příliš velké deprese (stažení směrem dolů) ramene. Neustálým a nepřiměřeným tahem směrem dolů dochází k dráždění úponů svalů, které jdou z lopatky a upínají se na krční páteř. Následný vliv není pozitivní, může dojít k vyvolání bolestivosti krční páteře či zranění. Další nevhodný povel je „lopatky k sobě“, plynoucí z představy, že tím napravíme protrakci ramene. Většinou dojde místo uvolnění pažní kosti a lopatky pouze k přitažení lopatek k sobě a nevhodné aktivitě mezilopatkových svalů. Hlavice pažní kosti jako taková zůstává ve stále stejném postavení, a k žádnému ovlivnění nedochází.
Rovnováha je faktorem určujícím ideální tělesný stav. Pokud chci na těle pracovat, pak je třeba znát optimální nastavení daného segmentu a k němu cílit. Když je jedním z důvodů proč je segment v nevhodném postavení zkrácení svalů a jiných měkkých tkání, je třeba tyto tkáně uvolnit, ne je pouze na sílu přetahovat.
