Bezchybné držení těla vždy a všude

Držení těla je nepochybně důležité, zejména v době, ve které žijeme. Naše postura se hroutí pod tíhou každodenních povinností a svaly ochabují v kancelářích, na gaučích a v autech.

Je ale skutečně nezbytné držet stoprocentní nastavení všech segmentů a hlídat se 24 hodin denně? Kdy je potřeba se soustředit a kdy můžeme naopak trochu vypnout?

Vše záleží na stupni zatížení. Vezměme si příklad ramenního kloubu a lopatky. Pokud sedíme na židli a držíme lopatku v nevhodné pozici, pak ramenní kloub není centrovaný a svaly, které přes něj vedou, by v případě zatížení musely pracovat daleko více, aby nedošlo k vykloubení. Docházelo by tak velice brzy k přetížení. Vadí nám to ale, když vykonáváme práci o minimálním zatížení, jako například administrativa, konzumace, telefonický hovor? Při těchto činnostech se svaly aktivují minimálně a tak je i riziko pro ramenní kloub minimální. Vůbec se proto nemusíme bát, že máme zrovna rameno lehce vysunuté nebo povolené.

Jiná situace ovšem nastává, když bychom ve stejné pozici chtěli zvednout dítě, tašku nebo se o ruku pořádně zapřít při silovém tréninku. Při takovém zatížení už na kloub působí síly, které by ho mohly poškodit a proto se zapojí svaly, které tomu zabrání. Potom je dobré udržet centrované nastavení, aby se některé svaly neaktivovali více než jiné a nevznikalo přetížení. To ovšem platí i pro relativní krátkodobé zvýšení či snížení síly v rámci komplexního pohybu. Např když se při lezení dostaneme k velkému chytu, na kterém si můžeme odpočinout. Ve chvíli odpočinku nevadí, pokud je lopatka mírně vysunuta, musí se ale zacentrovat v momentě, kdy se rozhodneme vydat dál a za chyt pořádně zabrat. Protože přesně v ten moment se naše klouby dostávají na “tenký led”.

Stejně tak není dobré udržovat chybné držení těla po delší dobu, i když nedochází ke zvýšené zátěži, jako např. stání na jedné noze, prolomená kolena, apod. To se ale dostáváme trochu jinam.

Můžeme to tedy chápat takto. Čím větší sílu aplikujeme při pohybu, tím více se musíme soustředit na nastavení těla.

Znamená to tedy, že při každém pohybu, který je pro nás lehký, se máme vykašlat na držení těla?

Tady vstupují do hry tzv. pohybové stereotypy. Tj. způsob a strategie, jakým se naše tělo hýbe a zapojuje svalové skupiny v pohybu. Pokud zvednete ruku nebo nohu 100 krát za den bez většího úsilí a pokaždé v nesprávném nastavení, je pak velice mizivá pravděpodobnost, že večer na tréninku při větším zatížení bude pohyb probíhat správně. Naše tělo má velkou schopnost učení, a neustále se přizpůsobuje. Stačí se naučit konkrétní pohyb jiným způsobem, dostatečně tento pohyb opakovat a je to. Nastává nahrazení dosavadního pohybového stereotypu novým.

K tomuto jevu dochází například při zranění, kdy bolest nedovoluje provádět pohyb, jak jsme zvyklí a nastupuje náhradní pohybový stereotyp (kulhání). Často se tento pohyb zafixuje a má za následek přetížení a zranění v úplně jiné oblasti, než kvůli které kulhání začalo.

Stejně tak ale můžeme určitý pohyb zlepšit a tím i odstranit bolest a vyhnout se budoucímu zranění. Při nesprávně vedeném pohybu se některé svaly přetěžují a některé ochabují, kloub se opotřebovává nerovnoměrně a upevňují se náhradní (chybné) pohybové stereotypy.

Pokud se ale pohyb změní a probíhá správně, bolestive syndromy mohou samy zcela vymizet a kloub se začne regenerovat. Pokud se tedy tělo přetíží při tréninku nebo běžných činnostech, strečink nemusí být vždy tím nejlepším a rozhodně ne jediným způsobem nápravy. Naopak, pokud bude cílené zatěžování v tréninku probíhat fyziologicky správně, je možné strečink značně omezit nebo úplně vynechat, protože už při zátěži se soustředíme na rovnoměrné zatěžování svalových skupin a o pohyb v plném rozsahu. Omezí se tak svalové zkrácení a silnější sval bude mít menší tendenci k vytváření aktivních spoušťových bodů (trigger points). Při nenáročných činnostech a v běžných pozicích tedy není nutné udržovat vždy stoprocentně správné nastavení z hlediska aktuálního přetížení. Můžeme si ale s pohybem hrát, zkoušet nové pozice, pohyby a vytvářet si tak správný základ pro následnou zvýšenou zátěž během tréninku. A stejně tak tohoto můžeme využít k regeneraci přetížení, kterým se ve sportovním tréninku nevyhneme.